Аннотация:Studie rekapituluje nejvýznamnější díla dvou představitelů českého barokního sochařství, Ondřeje Filipa Quitainera (1679-1729) a jeho syna Jana Antonína (1709-1765). Přibližuje sdílené prvky sochařského rukopisu i vzájemné odlišnosti jejich díla. K prvním řadí zejména výrazné plastické cítění, jež charakterizovalo tvorbu staršího Quitainera a bylo rovněž stylovým východiskem jeho syna. Jako samostatný tvůrčí příspěvek mladšího mistra pak zmiňuje zejména dekorativní ztvárnění povrchů a některé kompoziční inovace (stoupavý krouživý pohyb), související pravděpodobně s Quitainerovým zahraničním pobytem na začátku 40. let 18. století. Studie si všímá i mimouměleckých aspektů: předkládá hypotézu o severomoravském původu rodiny Quitainerů, dokládá, že sochařství mělo v této rodině hlubší než dvougenerační tradici, a charakterizuje oba umělce z hlediska jejich sociálního postavení a společenských vztahů.
